Deštník, šicí stroj a ellipse

Jednou z mnoha dodnes používaných školních definic surrealismu je citát přičítaný André Bretonovi. „Je to tak krásné, jako náhodné setkání šicího stroje a deštníku na operačním stole.“ K nějakému podobnému setkání došlo i v Albrechticích u Českého Těšína.

Na jednom místě se v průběhů časů pomyslně setkávají piloti RAF, genius loci podnikatele a uhlobarona, politika Jana Jindřicha Larische a ultralehkého letadla ellipse. A jak tedy setkal deštník se šicí strojem?

Setkání první – slavný statek

Po celém Karvinsku se v polovině 19. století horečnatě rozvíjely doly, stavěly se první hutě a zapomenuté Slezsko se bouřlivě rozvíjelo. Spolu s přílivem obyvatel z celého Rakousko-Uherska se musela rozvíjet i zemědělská infrastruktura regionu.

Rodina Larischů budovala a rozvíjela nejenom hornictví, ale i farmy a zemědělské dvory. Právě statek na kopci s hospodářskou budovou zvanou Bělehrad, jenž dala název celé dnešní místní části, prošel všemi představitelnými kotrmelci a zvraty 50. let 20. století s řadou dalších přemetů a nesnází konce století.

Statek si vlastně zanechal všechny vrstvy doby – od vznešených, slavnostních, a nakonec i těch přísně pragmatických, kdy bylo smyslem hospodaření na statku dohnat, předehnat, a to co v nejkratší době. Byl domovem mnoha generací a dával radost mnoha dětem, pro které byl dvůr celým jejich světem.

Zároveň byl kulturním domem, byl hospodou, kulturním sálem, oddací místností a najednou, po tom všem, byl prázdný a skoro se zdálo, že to ticho, které bylo slyšet z každého koutu statku, bude i posledním smyslem více než 150 let starého areálu.

Setkání druhé – ellipse

Historické dlažby zalité asfaltem, zbytky čerpací stanice uprostřed dvora, zasypaný a zazděný sklep na víno s řadou prastarých dlužních úpisů a směnek, pobořené klenby kdysi vznešené jízdárny s navozenými vrstvami jemného písku se staly zárodkem kompletní konverze, při které areál pomalu ožívá moderními technologiemi, výjimečnou výrobou a postupně dostává zase podobu a smysl.

V rekonstruovaném areálu se vyrábějí letadla, jež budou dávat radost, štěstí a zároveň budou ctít tradici a ducha silné rodiny, všech dalších generací a lidí, kteří statek udržovali v chodu i v dobách, kdy to nebylo snadné a díky nimž může vzniknout výrobní prostor pro ultralehké letadlo ellipse.

Jedná se o celokompozitové karbonové letadlo s řadou jedinečných, patentovaných řešení, mezi která patří:

• eliptické křídlo,
• pevná aerodynamická štěrbina v křídle,
• eliptická vodorovná ocasní plocha,
• řízení pomocí moderního sidesticku nebo klasickým kniplem,
• lomený hlavní nosník,
• široká, pohodlná kabina,
• výjimečné výkony a vysoká rychlost, která je skrze pohodlí v kabině téměř neznatelná,
• velký dolet,
• integrované velké nádrže v křídlech,
• pevný nebo zatahovací podvozek,
• vzletová váha 600 kg,
• řada motorů s výkony od 100 až po 140 koní.

Zkrátka vzhledem, výkony a charismatem se jedná o takový malý český Spitfire, jak jej ostatně po prvních testovacích letech před několika lety označili čeští novináři.

Setkání třetí – pocta českým pilotům RAF

Pokud se ellipse přirovnává ke Spitfiru, není to pro výrobce jenom marketingovou metaforou. Je to jeden z mnoha historických odkazů, kterých je třeba si vážit, opečovávat je. Statek je rekonstruovaný s úctou k celé historii, s minimem bourání, se zachování těch 150 let starých cihel a střešních prken.

Šanci stavět ellipse přinesli i čeští piloti RAF. Ačkoliv je možná tohle připomínání trochu přebité pěnou dnešních dní, je třeba na piloty nezapomenout a připomínat si je. Ne květinami a metály, ale tím, co je díky nim možno dělat. Nezapomínat na ty, kteří nemají publikované velké monografie, nenatočily se o nich filmy, nestali se předlohou pro knihy a rozhlasové hry.

Přesto je nutné je připomínat; připomínat v těch hodnotách, které se snadno zapomínají. Rekonstruovaná výroba ve statku připomíná zatím Karla Poštu, Václava Jíchu a Františka Doležala a stěna slávy je připravena pro to, aby se tam objevili i další, trochu zapomenutí, trochu méně slavní, ale přesto zásadní.

František Doležal byl první. Prvním, který sedl do Spitfiru a letěl. Byl to on, na něhož se sesypali ostatní, aby jim vyprávěl, jaké že je to éro, jak se chová, jak funguje a jaká je to krása. Bez prvních nemohou přijít ti druzí, třetí a další a další a být prvním je vždycky závazek vůči té řadě těch ostatních.

František Doležal byl i mezi prvními, kteří se vrátili domů již v květnu roku 1945 a byl, bohužel, i mezi prvními, kteří zahynuli v poválečných mírových dobách, v jeho případě při leteckém neštěstí rovněž na podzim roku 1945. I pro stěnu slávy společnosti ellipse aero v bývalých konírnách Larischova statku bude tím prvním...

Václav Jícha byl výborný pilot. Jako spousta jiných českých pilotů v RAF. Byl ale také prvním českým testovacím pilotem pro výrobce Spitfiru v Cosfordu a při této činnosti mu prošlo rukama neuvěřitelných 1 287 letadel. Václavu Jíchovi je třeba vzdát hold a připomenout si jeho odvahu, schopnost rozumět detailu a fakt, že to byl on, kdo svou prací garantoval spolehlivost letadel pro operační piloty.

Karel Pošta symbolizuje na zdi slávy poctivost, vytrvalost, odhodlání a schopnost poradit si s každým životním kotrmelcem. Jeho neuvěřitelně zamotaný profesní i osobní život s řadou odchodů, útěků a návratů je třeba připomenout, protože vytrvalost je to, co vede k cíli. Díky vytrvalosti také ostatně vznikl i statek, konírna a dnešní výrobní hala pro malé ultralehké "Spitfiry".

Náhoda, že se setkal deštník a šicí stroj na operačním stole, tak spojila ultralehké moderní letadlo ellipse s dlouhou tradicí Larischova statku a připomínkou těch, kterým kdysi létání učarovalo a stalo se jejich osudem. A je to stejně krásné, jako když to kdysi vyslovil André Breton, aby definoval surrealismus.